Co to je montgolfiéra?
Aerostaty využívají ke vztlaku, čili síle, která vynese posádku do výše medium, které je lehčí než vduch.
U plynových balónů jsou tímto mediem vzácné plyny, obvykle helium nebo vodík. Plyn vyplní uzavřený textilní obal, pod kterým je zavěšen koš pro posádku.
Montgolfiéra, čili česky horkovzdušný balón je letadlo, jehož vztlak tvoří ohřátý vzduch, který je lehčí než vzduch v okolním prostředí balónu. Takový balón byl prvním vzdušným prostředkem, který dopřál lidem ocitnout se ve třetí dimenzi. Více než dvousetletou tradici začali v roce 1783 bratři Montgolfierové balónem vyrobeným z taftu s roštem, na kterém spalovali slámu, a s posádkou - kohoutem, beranem a kachnou. Dnešní horkovzdušný balón je vyroben z polyesterové či poyamidové textilie odolné proti vysokým teplotám, koše jsou pletené z proutí. Speciálním hořákem ohřívaný vzduch v obalu malého sportovního balónu o objemu 2.200 m3 unese třísetkilový balón, tříčlennou posádku a palivo - propan v ocelových láhvích, postačující na dvě hodiny letu.
Princip letu balónu
Pilot mění velikost vztlakové síly u plynových balónů usypáním písku, který v pytlících veze s sebou, čímž přivede balón do stoupání, případně odpuštěním plynu pro sestup. Do obalu horkovzdušného balónu pilot zatopí výkonným hořákem aby vzlétl, nebo nechá horký vzduch vychladnout. Celý proces vychládání může urychlit odvětráním tzv.vypouštěcím ventilem, čímž uvede balón do klesání. Směr a síla větru určuje kurs a rychlost letu balónu. Vítr má v rozdílných výškových hladinách rozdílný směr. Nastoupáním nebo sklesáním do příznivé vrstvy pilot balón řídí. Podmínky pro klidný let balónem splňuje obvykle ranní a podvečerní klidné počasí. Balóny nelétají v poledne letních dnů, kdy pálící slunce způsobuje termické vertikální proudění se silnými větrnými poryvy. Balón létá ve výšce korun stromů nebo může nastoupat do několikakilometrové výše. Světový výškový rekord je téměř 17 kilometrů. Hodina ve vzduchu s přeletem lokality rozlohy velkoměsta v délce 20ti kilometrů je typickým příkladem běžného balónového letu.
Stavba horkovzdušného balónu a co je k letu potřeba
Balón tvoří proutěný koš pro posádku, výkonný hořák připojený na zásobníky paliva - letové láhve s propanem, umístěné v rozích koše a obal - textilní část obsahující ohřátý vzduch. Do povinné výstroje a výbavy patří navíc letecké přístroje a vysílačka. Pro nafouknutí balónu na zemi se používá speciální ventilátor. Pro transport sbaleného balónu se dá použít přívěsný vozík za osobní auto, nebo dodávka.
Posádka
Posádku tvoří pilot, který letí buď sám, pokud velikost balónu, čili objem horkého vzduchu nedovolí zatížit koš více, nebo v obvykle větších balónech letí s posádkou. Největší pasažérské balóny pro vyhlídkové lety pojmou i 12, některé dokonce 20 lidí v koši. Týmová práce je předpokladem pro provoz balónu. Zatímco pilot a posádka letí, doprovodné auto s transportním přívěsem následuje balón, pomáhá s jeho vzletem a sbalením po přistání. Čtyřčlenný tým je ideální pro sportovní ballooning.
Bezpečnost při létání balónem
Statisticky je balón nejbezpečnější letecký prostředek. Fatálních nehod je minimálně a výjímečné úrazy končetin jsou často následkem "dlouhého" přistání v náhle zesíleném větru. Přestože je ballooning tak krásný, je to "nepřirozený" pohyb ve třetím rozměru, tedy tam, kam příroda člověka nepředurčila, proto je velká zodpovědnost zcela na místě.
Jak se létá?
Balón nepotřebuje letiště ani hangár. Není letadlem, které létá z jednoho konkrétníhho místa do druhého.
Jako prostředek zábavy a nosič reklamy se provozuje nad atraktivními lokalitami. Let balónu s ohledem na množství paliva trvá obvykle jednu až dvě hodiny. Protože bezpečnost letu předpokládá vhodné a nepříliš větrné počasí, překoná balón málokdy vzdálenost větší než 15-20 km. Posádka s balónem přijede na vhodné startoviště, kterým může být libovolná louka, hřiště, strniště, kde je volná plocha velikosti minimálně tenisového kurtu. Obal balónu se roztáhne v celé délce, karabinami se připne k ležícímu koši, na kterém jsou pevně vztyčeny hořáky a v rozích připevněny palivové láhve. Ventilátorem se do balónu nažene vzduch. Až potom pilot opatrně obal vytápí hořákem, balón se vyrovná do letové pozice, nastoupí pasažéři a dobrodružství může začít. Nelze přesně určit, kam balón poletí a kde přistane, nicméně nepřesnost se vzhledem ke zkušenostem pilota změnšuje na několik desítek metrů plánovaného přistání za předpokladu stálých povětrnostních podmínek. Pilot vybírá místo vzletu s ohledem na směr a rychlost větru. Vítr, který balón unáší, často nefouká ve všech výškách stejným směrem. Manévrováním v různých hladinách, kam pilot balónu poměrně snadno nastoupá nebo zklesá, tedy ovlivňuje směr letu. Po zhruba hodině letu vybere vhodnou louku pro přistání, nad kterou vyklesá a let ukončí.